50 na 50 way there and back 2 seriál On line deník

Sen je sen To známe všichni. Splnit si ho, je o mnoho těžší, často nemožné. Jsem na tebe Jarouši zvědavej. Zatím jsi to, co sis vzal do hlavy , jakžtakž splnil, ale tohle? Takhle mi pořád v makovici něco buší. Znáte to? A když se takhle nevalchuju já, někdo se vždycky najde. Vole, jsi starej, seď na zadku. Nebo takový to, pojedeš, přepadnou tě, zabijou tě… Jako kdyby naše ulice byly bezpečnější než kus pouště, kde jsi sám.

Malý Jára na pruzkumuJH

Sednu k mind mapám a začíná se to rýsovat v reálným světě. Je toho dost, ale jinak to nejde.

iDnes

První problém – ČAS

Odhad jsou tři měsíce s rezervou tak 30 dní. Vím, jak jsem dopadl v Norsku. Pak jsem musel ujíždět, i když se mi vůbec nechtělo. Vzdát se dvou dnů na Lofotech a místo toho je projet v dešti, jen ze severu na jih. Bylo to super, ale… Nebo Špicberky možnost se tam objednat u SSSS zástupce, objednat si pokoj a průvodce a jít se mrknout na lední medvědy, škoda mluvit.

Nejde, jen o to, kde je vzít, ale jak nahradit příjmy ha ha. Na „podporu“ bych rodinu dostat nechtěl. I když jsem si kolikrát spočítal, že nedělat nic oficiálně se některým jedincům vyplácí :o)
U mě je to jednoduchý kvůli práci (živím se jako lektor managementu). Od června do konce září, to je volněji. S rezervou od půli června do půli října, ale to je už fakt dost drahý na ušlý příjmy.

Jak to zařídit, aby tady všechno bězělo :o( - Kocour není doma, myši…), jak má, na to radši nemyslím, jinak bych to zabalil. Těch pár korun, co teď někde zašívám před spotřebou, bych radši prochlastal a postěžoval, jak se tu nic nedá jako za komoušů :o)

Druhý problém – Informace

Jasně, znám zásady Knowledge managementu, takže kdo už něco podobnýho udělal, kdo to plánuje a hlavně jen nekecá. Web je to pravé místo, oprášit knížky, poznámky, to půjde. Snad něco ze zastupitelství, našeho a tam, kam chci jet. Ze zkušenosti nejsou ani jedni moc ochotný, ale to je normální, za mrzký plat jen do jeho výše (snad ne všichni, ale zatím jsem jiný nepotkal :o), s tím se dá žít.

Hlavní nenadělat problémy v jiný zemi tím, že jsem vlastně z jejich pohledu nevychovaný hovado. A to není až takový problém. Sám jsem to takhle jednou podělal v Keni. Chtěl jsem si vyfotit nádhernou holčičku, jak si hraje v louži. No a to byl problém jako hrom. Vesnice od turistů vzdálená tak 20km, co jsme urazili místní mikrobus taxi. Poslední stanice jsme s dětma byli jediní bílí. Oni nám smrděli, my jim určitě taky – jak mi vysvětlil místní kluk, kterého jsem si najal jako průvodce. Tak jsem zaklek, civím do hledáčku, neslyším, nevidím nic jinýho. Najednou křik, spousta lidí (místní). Zvednu oči a jako pako nezmáčknu spoušť. Něco jako místní sekáč se ke mně dost naštvaně žene.

Řve, mává rukama, nerozumím tomu, co říká, to, co naznačuje je jasný, chce mě vykastrovat. No to se dá přežít, ale jsou tam se mnou i děti, kluk 12 let a malá blonďatá holčička 10 let, je po srandě.

S naším průvodcem, takovým tím klukem z ulice, co chce jednou udělat vejšku a vyjet do Světa (to není v Keni nic jednoduchýho).

Prošlo mi to. Dnes už jsem fotit nemohl . Počkali s námi, až odjedeme, přitom stačilo požádat o dovolení otce, to byl ten sekáč. Nejen my máme předsudky k „černým“, oni k bílým taky.

Řešení pro příště – udělat fotku ex, když to nikdo netuší, pak se zeptat a udělat i ty oblíbené skupinky. Příště.

Největší problémy jsou s vízy, pasy, například Libye vás nepustí, pokud máte razítko v pasu z Izraele a podobně. Snad najdu schopnou agenturu, která to zvládne za slušný peníze. Možná i nějaký schopný student by pomohl, to ještě neřeším.

Třetí problém – Organizace

Kam vlastně pojedu? No jasný, hned jsou vidět tři trasy

1. optimistická
2. realistická
3. minimální

Všechny samozřejmně suprový :o)

Jako vždycky mi nadchne ta optimistická, jsem ten typ rozjížděče, co podceňuje některé aspekty svých plánů. Ale co, něco se stane. Přesto díky šedinám na bradě je budu trasovat všechny, když tak kvůli potřebnýmu času, penězům, organizaci, servisu motorky a podobně.

Místa, to je to nejhorší, když tyhle věci plánuju, tak to dělám tak, jako by to byla jediná a poslední šance. Jako by to už nikdy jindy nešlo a taky možná nepůjde. (Tohle by neměla číst moje přítelkyně. K ní nemám vždycky tenhle přístup :o)

Čtvrtý problém – Peníze

Tak to je oříšek. Náklady se dají stáhnout na opravdový minimum. Žádný luxusní hotely. S ubytováním počítám jako s nouzovým řešením. Jsem zvyklý být ve stanu, nebo jen v hamace. Jen tak jednou za tři až pět dní (a to už je většinou pozdě)musím někde zakotvit. Smrad, který láká všechny zdejší psy, ale odpuzuje kohokoli. Vykoupat, vyprat, oholit hlavu a dál.

Jídlo to se řeší, jak se dá. Rýže je vždy, nějaké ty vysušené těstoviny, nějaká konzerva. Těch se na motorku moc nevejde, tak spíš něco, z čeho se daj vařit vydatný polívky. To je, když do vody dáte to, co máte, zahustíte rejží , když je ten den nějaký ovoce, tak je to královská hostina :o)

Ale přesto jich bude potřeba hodně. Jen náklady na benzíny, nutný ubytování, úplatky a…… to se ještě uvidí

Jak se k nim dostat, vlastní zdroje – když hledáš pomocnou ruku, podívej se na konec svýho ramene, tam je, pokud nemáš smůlu.

Jak, no můžu prodat nějakou reklamu, fotky – to půjde ještě do organizace. PR pro tuhle cestu – kdyby jste, někdo znal ty, kdo znají, ty co mají, MOC BY MI TO POMOHLO :o) Sponzoři, už mám něco slíbeno, ale dokud nejsou peníze na účtu, tak to není nic. Na tom bych rozpočet neviděl.

Pátý problém – Zázemí

Jak to zařídit, kdyby se fakt stalo něco hodně špatnýho. Z mý zkušenosti se nikdy nic opravdu neřešitelnýho nestane. Všechno se dá řešit, někdy ne ihned, ale většinou „to nějak jde“. Mám nějaký šrámy z minula, třeba na srdci „o), není to úplně žert. Jako pako jsem si uhnal dva infarkty, takovej ten, co si myslí, že spasí svět. Udělali mi takovej ten upgrade – katetrizaci a dobrý, restart mi vyšel, ne jak windowsům ha ha. Sranda je na kontrolách, když přijdu, v motorkářským, do čekárny a tam si každý ještě na poslední chvíli měří tlak, kontroluje lízáním nebo jak cholesterol :o)

Mám dobrýho doktora, co má slušný pohled na svět. Nevede mi k tomu, abych si stěžoval a mohl umřít zdravej – to by byl průser a v posteli, to fakt ne. Zkusil jsem to na t JIPu a fakt takhle ne. Když tak v botách (odkaz na článek).

Mám malinkýho (fakt je maličkej) kluka, pět měsíců, teď už se má k světu. Dělá na mě těma svými očima kotvu, ale já jí musím zvednout, abych se k němu mohl vrátit. Pak dva dospělý pacholky, co žijou se mnou. Syna 23, sportovce, studenta VŠ – ten mi pomáhá s kondicí. Dceru 21, sportovec (kálím na gender - sportovkyně mi zní blbě), studentku VŠ, ta mi pomáhá s psaním a firmou.

Jo taky mladší (ne tak moc :o) přítelkyni. Co ta tu bude dělat.. STOP, chceš jet nebo ne? Vole pokračuj, nebo skončíš zase na ARU ha ha.

Pak už postarší rodiče, už nejsou nejmladší, táta po vážné operaci žaludku a má docela problémy. Rozumí mi a fandí. Máma, to je oříšek, strachy jako by mi bylo 15 a ne skoro 50. No, tak ta z „toho šílí“, a to o tom jen slyšela a absolutně neví, co to ve skutečnosti je. Její Svět končí na Krymu, kde byla za odměnu ještě za komoušů.

Nic ještě není a třeba nebude, vlastně, vždyť to chci jako dárek, co si (falešný co, bez nich bych to nejspíš nezvlád, nebo by to bylo dalo složitější – jsem rád, že je mám) dám.

Šestý problém - Co se musím naučit

Jak se vrátit živý. To je název knížky, co jsem náhodou měl s sebou, když jsem byl na tom neplánovaném upgrade, při vizitě z toho byla sranda, když jsem musel na bažanta, moc mi to nepomohlo a velkou jsem si schoval, až když mě mohli převézt na kolečkový židli :o)

To znamená domluvit se – pořádně zabrat na angličtině (čeština, to radši nekomentuju, ale bojuju s tím), pak oprášit ruštinu, no a kdyby se dalo – zkouším a mám pocit, že se nedá něco z arabštiny. Fajnšmekr by si dal i perštinu a několik sbírek perské poezie :o)

Navigace s gps tam, kde nejsou čísla silnic pro kontrolu. Bez gps tam, kde neseženu mapy, nebo když dojdou baterky. Bez všeho podle oblohy a paměti tam, kde o všechno přijdu, jak mi někteří kámoši prorokujou.

Sedmý problém – Vybavení

Jasný motorka na prvním místě, pak cestování. Tady už nějaký zkušenosti a vybavení mám a co nemám, se dá někde vyslídit :o) Oblečení, mám ty nejlepší zkušenosti s vojenskými speciály a jejich perfektními, často vylepšenými kopiemi. Je to takový pestrý oblečení a to mám rád, jo maskáče taky nemusím :o)

Dál je to jídlo a vaření, to není problém, jen chci ještě najít nějaký slušný sušený masa, ale to se můžu naučit v Mongolsku. Komunikace na dálku, no uvidíme, jaký bude pokrytí a roaming, kolem komína Evropy je to slušný, tam najdu někde na webu. Foťák a příslušenství, to je kapitola sama pro sebe, najít kompromis. Když se vrátíš a ukážeš fotky, většinou všichni najdou šumy, zrno – někdy mám pocit, že jim z toho honění parametrů šumí v kouli.

Někde na Středním východě - kolem projde nádherná žena v tom, jak se to menuje :o) sárí - (jak se ten hadr jmenuje) na hlavě velkej džbán. Podívá se na mě těma svýma nádhernýma očima, ty se usmějou. Opatrně sundá ten džbán, její oči se cudně klopí, přesto vím, že se dívá. Ukáže mi svoje dlaně, jakoby říkala nic, seď dál. Najednou slyším jakoby z dálky a přece tak blízko jak říká: „Dáš si“?

Rychle se odrazím od boku motorky, teď stojím pevně, připravený na všechno. Ona se znovu těma úžasnýma vočima, usměje a otočí ten džbán a na něm - plešatej BERNARD.

No už to vidím v barvách – sedím někde ve stínu na Středním východě, kolem projde nádherná žena v sárí na hlavě velkej džbán. Podívá se na mně těma svýma nádhernýma očima, ty se usmějou. Opartně, sundá ten džbán, její oči se cudně klopí, přesto vím, že se dívá. Ukáže mi svoje dlaně, jakoby říkala nic, seď dál. Najednou slyším jakoby z dálky a přece tak blízko jak říká: „Dáš si“?

Rychle se zvednu z prachu motorky, teď stojím pevně, připravený na všechno. Ona se znovu těma úžasnejma vočima, usměje, otočí ten džbán a na něm je - plešatej BERNARD.

Tak základní struktura je. Pokračuju

PS. Málem jsem zapoměl na svýho Whita (když odjedu na dýl, nejde se rozloučit. Když se konečně vrátím, ještě den se mnou „nemluví“.

iDnes